Věda o sítích

Věda o sítích se zbývá studiem sítí, ať už technologických, biologických, sociálních nebo vědeckých. Následně se snaží sítě modelovat a analyzovat, zjišťovat zákonitosti které v nich fungují a stabilizovat je. Teorie sítí vychází z matematiky ale metody zkoumání sítě jsou hraničním oborem a závisí na typu sítě, o které se bavíme. Vlastnosti sítí jsou: dinamičnost – stále vznikají nové uzly, preferenčnost – vždy se připojují jako první uzly s více vazbami a sebeorganizace –což je emergentní vlastnost.

Sítě rozdělujeme podle topologie na stromy, multigraf, sítě s váhami, centralizované, necentralizované, orientované a neorientované. Podle layoutu je rozdělujeme na sítě „regular latice“, small Word sítě, random a bezškálové.

Bezškálové sítě jsou takové, kde některé uzly mají podstatně více vazeb než všechny ostatní. Tím vzniká částečná centralizace sítě a ta je pak relativně dobře odolná proti napadení, protože i po vyřazení jednoho nebo více center stále docela spolehlivě funguje. Jsou tam ale slabé vazby mezi vzdálenými uzly. Takové sítě vznikají v přírodě a patří sem i internet, sítě sexuálních partnerů a syntéza proteinů.

U sítí malého světa mají uzly většinou více než jednu vazbu, je zde velké množství uzlů a vzniká velká pavučina. Na tomto principu fungují sociální sítě.

Použití sítí: tvorba citačních indexů, kolaborace, infrastruktur, senzorických sítí…

Terminologie:

Bronacichův index: stupně propojení uzlů

EigenVector: nejcentrálnější uzel v síti

Stupeň uzlu: počet nejbližších sousedů

Cesta: počet uzlů mezi uzly, které chceme spojit

Blízkost: vzdálenost uzlu všem ostatním

Hustota: poměr počtu hran k počtu uzlů na druhou

Frakce: celkový počet propojených trojic uzlů

Klik: subgraf plně propojených uzlů